V Šibeniku Dražen začínal. Ve finále jugoslávské ligy proti Bosně proměnil v závěru dva trestné hody a zařídil tak vítězství. Ještě netušil, že 2 dny na to bude Šibeniku vítězství odebráno na základě údajně špatného pískání.
V Ciboně se Dražen sešel s bratrem Alexandrem, hrál zde čtyři roky a vyhrál s ní všechno co vyhrát šlo. Byl to také klub, kde vydržel hrát nejdéle.
Další Draženova cesta vedla do Realu Madrid, nejlepšího evropského klubu. V poháru McDonald´s se Real utkal i se slavnými Boston Celtics. Po ročním působení se Dražen rozhodl vstoupit do NBA.
Na působení v Portland Trailblazers nevzpomínal Dražen rád. Trenér Rick Adelman Draženovi nevěřil a pravidelně nechával evropskou hvězdu sedět na střídačce. Po roce a půl si Dražen prosadil výměnu do klubu, který věřil v jeho schopnosti.
V New Jersey Draženovi věřili a ten se zde stal první skutečnou evropskou hvězdou NBA. Ve dvou sezónách byl Dražen nejpřesněji střílejícím obráncem v soutěži. Velkým zklamáním pro něj bylo, že nebyl pozván na utkání All-star.
Dražen vždy rád reprezentoval. Nejdříve za Jugoslávii, později už za samostatné Chorvatsko. Zlatým hřebem Draženovi reprezentační kariéry byla stříbrná medaile na olympijských hrách v Barceloně, kde jediné Chorvatsko alespoň trochu potrápilo americký "Tým snů". Dražen byl při finále nepřehlédnutelný.
Po ukončení sezóny 1992-93 se Dražen odjel zúčastnit kvalifikačních bojů do Polska. Při návratu jeho vůz havaroval a Dražen nehodu nepřežil. Na snímku je Draženův poslední koš...
