Jeden rok v armádě dal Draženovi nějaký čas k rozhodnutí co dál. Šibenka se velice snažila Dražena udržet, až z USA přijel s lákavou nabídkou trenér univerzity Notre Dame. Ale Dražen hned věděl, kam by měl jít. Do klubu, kde hrál bratr Alexandr, do klubu, který vyhrál jugoslávskou ligu a který by mu umožnil soutěžit v poháru mistrů evropských zemí.
První, co Dražen udělal, když přišel do Cibony Záhřeb, bylo, že Šibence nastřílel 56 bodů. "Nebylo to tvrdé. Vzpomínky jsou vzpomínky. Láska je láska. Ale na hřišti nemůžu nikoho omlouvat. Nastřílel bych jim dalších 56 bodů, kdybych měl šanci." řekl po zápase. Čtyři roky v Ciboně bylo dost času na to ukázat všechno své umění a talent v Evropě. Dražen a Cibona vyhráli v těch letech vše, co může evropský klub vyhrát.
To je práce, kde nemáte nárok na špatný den. Cítil jsem se zavázán k fanouškům. Musíte vracet jejich lásku. To je důvod, proč jsem si na basketbalovém hřišti nikdy nevzal den volna.. Hrál jsem pro ně každý zápas, pro mě a klub. - Dražen Petrovič
Hráči Cibony zažili za Dražena renesanci. Cítili se jako by nebylo nic, čeho by nemohli dosáhnout, když byl Dražen vedle nich. "Nikdy nezapomenu na zápas s Partizánem Bělehrad. Bylo to hned po tom, co jsme vyhráli Pohár mistrů v Aténách nad Realem Madrid. Všichni jsme ještě slavili a nikdo několik dní netrénoval, ale stále jsme ještě museli hrát jugoslávskou ligu. Partizán přijel do Záhřebu. V době, kdy jsme několik dní netrénovali, po těch oslavách ... první trojka, která šla mimo, po 18 minutách hry. Neuvěřitelné." vzpomíná Alexandr.
Dražen věděl, že ho soupeři nemohou ubránit. - Alexandr Petrovič
Kdo by mohl zapomenout 8 trojek v řadě proti Limoges (Francie), když Cibona v poločase prohrávala o 16. Nebo když Dražen nastřílel Simac (Itálie) 47 bodů a dosáhl 25 asistencí a Cibona tak získala důležité vítězství v evropské soutěži. Kromě své show s sebou Dražen do Záhřebu přinesl také své tréninkové zvyklosti. Ty se staly součástí chorvatské basketbalové etiky. Ranní tréninky se staly pro všechny hráče povinnými. Jestliže to může dělat Dražen, můžeš ty také. ..říkali trenéři.
Neven Berticevic, záhřebský novinář, o něm vyprávěl "V posledním roce Dražena v Záhřebu Cibona prohrála jugoslávský šampionát, proto jsem ho chtěl vyzpovídat mimo stadión. Vystoupil z auta a nesl balón. Vypadal jsem trochu překvapeně. Řekl mi: Co se děje? Nemůžu přestat žít. Balón? Vždycky ho mám v autě. Když se cítím jako zastřelený, vezmu ho, střelím 100, 200 nebo 500 košů. Kolik jich střelím dnes? Ještě nevím. Hned po rozhovoru jdu ale trénovat. Tohle není konec světa."
A to určitě nebyl. Byl to čas k přesunu. Dražen se zamiloval do Záhřebu a hovořil několikrát o návratu. Plánoval zde odehrát svou poslední sezónu. Za ty všechny krásné časy, které zde strávil. Musel jít. Jeho dalším krokem byla Evropa.
 |
|